expozice ve Věži smrti
V 50. letech byli političtí vězni zavíráni do pracovních táborů na Jáchymovsku, kde těžili v primitivních podmínkách uran. Pomalu tam přicházeli o zdraví vlivem radioaktivity a krutého zacházení.

Ústav pro studium totalitních režimů v čele s historikem Jakubem Jarešem nás oslovili se záměrem vybudovat ve Věži smrti expozici, která bude prvním krokem k důstojnému zpřístupnění této památky. I přes skromný rozpočet pracuje expozice s prostorovým zážitkem a vypráví příběh napříč celou budovou. Expozice je intervencí do neutěšeného stavu památky.
Po vstupu do haly je průhled zakryt velkým válcem s pootevřeným vstupem. Budoucnost je nejistá. Nevidíte, jak tento příběh bude pokračovat. Vnitřek válce přináší pocit uvěznění a pohled do tváří bývalých politických vězňů - ve formě jejich vyšetřovatelské identifikační fotografie.
Z uvěznění vede pouze jediná cesta, do haly Věže smrti. Před návštěvníkem se rozprostře rozsáhlý prostor s pravidelnou řadou sloupů, symbol nekonečných dní práce v uvěznění. Při průchodu návštěvník sbírá faktické informace o důvodech i podrobnostech smutné historie.
Prostor narušuje výrazný černý tubus. Průchod nastoluje očekávání, napětí, úzkost. Na konci cesty se otevírá vysoký prostor v přízemí Věže smrti. Pohled vzhůru, pieta, zastavení, zamyšlení, jedna osamocená židle pro odpočinutí. Atmosféru dokresluje zvuková nahrávka vyprávění pamětníka.
Na příběh historie se z poslední části haly dívají  svědci, les panelů symbolizujících pamětníky.
Na některých návštěvník objeví osobní výpověď, jiné jsou tiché a prázdné. Paměť mizí.

Místo: Věž smrti, Vykmanov
Fáze: realizace
Rok: 2022
Foto: Petr Moschner
Zadavatel:
Ústav pro studium totalitních režimů
Spolupráce:
Jakub Jareš, historik
Adéla Vorbová, grafička

Publikace:


Po vstupu do expozice brání výhledu velký bílý válec.
Jeho částečné pootevření vyzývá ke vstupu.​​​​​​​
Uvnitř válce návštěvníka obklopí autentické tváře vězňů.
Společně s nimi, a bez průhledů do okolí, je uvězněn.
Z uvěznění vede pouze jedna cesta - do skladovací haly Věže smrti.
V ní se návštěvníkovi otevírá rozsáhlý prostor s panely na stěnách přibližující důvody věznění i těžby uranové rudy.
Cestu návštěvníka přerušuje výrazný černý tubus.
Úzký dlouhý průchod navozuje změnu atmosféry, napětí, úzkost, očekávání.
Na konci tubusu se otevírá prostor Věže smrti. Horní nepřímé světlo, zvuková nahrávka vzpomínek pamětníka a osamocená židle.
Intimní atmosféra pro zastavení a reflexi.
Ve zbylé části haly stojí svědci. Les bílých plachet v pravidelném rastru. Pamětníci.
Část z nich poskytuje autentickou výpověď pamětníků, mnoho jich je ovšem prázdných. Paměť mizí.

další projekty

Nahoru