Východoslovenská galéria
Na základě vítězství ve veřejné soutěži jsme měli možnost zrealizovat stálou expozici pro Východoslovenskou galerii v Košicích.
Zadáním pro tvorbu architektury expozice byla mimo jiné i divadelní hra Antona Jasusche Komédia ducha. Autor se ve své tvorbě zabývá sebezničujícími tendencemi lidstva, toto téma jsme se rozhodli reflektovat očima současného člověka.
Konzum, nadbytek, nadspotřeba, zahlcení zbytečnými věcmi – to vše představuje tvář dnešní civilizace. Ekologická krize lidstva je realitou, kterou nelze přehlížet. Výběrem hlavního stavebního materiálu jsme se rozhodli tuto skutečnost zrcadlit. Reflexe tématu se tak promítá do celé expozice.
Volíme recyklovaný materiál – nový, vizuálně výrazný, esteticky působivý a zároveň myšlenkově provokativní.
Základem se stávají recyklované plastové desky. Plastový odpad je přetaven do odolného stavebního materiálu, z něhož vzniká hlavní konstrukční prvek expozice. Z odpadu se stává nositel nového života – symbol proměny, koloběhu a znovuzrození myšlenek i věcí.
Místo: Košice
Fáze: 1. místo v architektonické soutěži, realizace
Rok: 2022 - 2025
Zadavatel: Východoslovenská galéria
Grafický vizuál: Josef Tušan
Spolupráce: Zoran Trpčevski
Foto: Petr Moschner
Modulární systém
Navrhujeme modulární řadu víceúčelového expozičního mobiliáře. Všechny nové prvky v prostoru galerie jsou vyrobeny z recyklovaných plastových desek, zároveň jsou mobilní a variabilně využitelné. Jsou přizpůsobitelné kurátorskému záměru, umožňují s výstavou pracovat v čase a obměňovat ji.
Tvarovost je minimalistická, kvádry společené se svou jemnou zrnitostí připomínají kamenné bloky.
Bloky lze využít pro výstavu děl nebo odpočinek návštěvníků, lze je využít i v jiných prostorech VSG a propojit tak viditelně instituci se stálou expozicí.
Vztah k domu
Jaké hodnoty přináší dům, ve kterém VSG sídlí? V čem je tento dům jedinečný, zapamatovatelný, jak může pomoci tvořit tvář instituce? Silně vnímáme roli venkovního atria, srdce domu, kolem kterého se rozprostírají vnitřní prostory.
Navrhli jsme proto odhalit všechna okna zakrytá SDK konstrukcí a dům tak očistit. Přiznali jsme jeho koncepci, nelžeme a neschováváme se.
Prostor poté přizpůsobujeme potřebám galerie. Tvoříme čistý bílý prostor a vložené hmoty dělící nepřiměřeně dlouhou výstavní místnost. Modulární stěny z recyklovaných desek slouží také k zastínění oken pro potřeby vnímání děl.
Pracujeme s přirozeným světlem a průhledy do atria v místě odpočinku návštěvníků, přiznaná okna v expozici stíníme průsvitnou deskou s UV filtrem. V expozici je tak čitelný rytmus oken, avšak zachován prostor pro výstavu děl.
